Můj příběh

Jelikož mí rodiče jsou hudebníci, několik let to vypadalo, že mě čeká kariéra violoncellistky.
Ale mě vždy více lákaly taje lidské duše, a proto jsem šla studovat psychologii.

Po škole jsem se na salse seznámila se svým prvním manželem, se kterým se mi narodili synové Šimon (2010) a Tobiáš (2012). Během těhotenství s Tobiášem se však mezi námi velmi intenzivně vyostřily některé zásadní neshody, na které se nám nepodařilo najít takové řešení, abychom společně mohli setrvat v uspokojivém vztahu.

Po několika měsících, kdy jsem hledala všemožné způsoby, jak manželství zachránit, jsem připustila, že jsou i situace, kdy je vhodnější jít od sebe. Sebrala jsem odvahu, a když měl Tobík 6 měsíců, ze vztahu jsem odešla.

Nebylo to nijak snadné rozhodnutí – žádný jistý příjem, kluci tak malí, ale řekla jsem si, že to musím risknout, že tady nikoho z nás dobrá budoucnost nečeká. A jsem za to rozhodnutí ráda.

Kluci sice nemají kompletní rodinu, ale než jim předávat vzor, kde to mezi mámou a tátou nefunguje, tak jsem raději chtěla vytvořit šanci na dvě funkční rodiny, což se mi myslím povedlo.

Dnes jsem znovu vdaná, za Tamase, který se za mnou v roce 2012 přistěhoval z Maďarska. Tamas má z prvního manželství dvě holčičky (Romi, nar. 2003, a Natali, nar. 2005) a společně máme Patrika (nar. 2016) a Lukáše (nar. 2019).

Když se všichni sejdeme, jsme docela velká rodina, kde namíchaně mluvíme česky, anglicky a maďarsky.

Asi si umíte představit, že ukočírovat celý ten mumraj nám dá kolikrát docela zabrat a že nás s manželem situace, kdy máme 6 dětí, v mnoha ohledech vyškolily.

Zkoumáme, jak vystavět dobré vztahy s dětmi na dálku. Taky jsme jednu dobu jsme měli Šimona a Tobiáše ve střídavé péči, ale to se ukázalo jako destrukce nejen pro ně, ale i pro všechny ostatní zúčastněné.

Když už jsem se nemohla dívat na to, že moje děti jsou v podstatě bezdomovci, kteří ve skutečnosti vlastní jen malý batůžek a nemají šanci navázat hlubší citové pouto, protože žádný člověk v jejich životě není trvale, rozhodla jsem se, že to už dál podporovat nemohu.

I za cenu toho, že se kluků vzdám a půjdou žít ke svému tátovi. Bylo to pro mě velmi bolestné, ale zároveň se mi ulevilo od pocitu, jak jim střídavou péčí ubližuji.

Toto uspořádání trvalo asi rok a pak nečekaně Šimon přišel s tím, že chce žít u nás. Jeho otec nic nenamítal, a naopak Tobiáš u něj chtěl zůstat, takže se kluci rozdělili a mně teď oba připadají nejspokojenější za celou dobu, co je mám.

Naše rodinná situace nás také cvičí v tom, jak vycházet s nevlastními dětmi i s dětmi, které máme společné.

Každý vztah je jiný a vyžaduje jiný přístup. Také jsme se naučili přátelsky vycházet s bývalými partnery, což ze začátku rozhodně nevypadalo jako reálný cíl.

Ale opět jsme si ověřili, že pokud člověk netrvá na svých představách a hledá, jak situaci vyřešit, funkční způsob najde.

A to je v podstatě základ mé filozofie a mého přístupu.

Nespokojit se s tím, co mi nevyhovuje, neříct si „ostatní jsou na tom hůř, nevymýšlej si a kašli na to“.

Naopak. Když mi něco vadí, vzít to vážně a hledat, dokud PRO SEBE USPOKOJIVÉ řešení nenajdu.

Cesta sice mnohdy není ani snadná, ani krátká, ale ještě jsem se nesetkala s problémem, který by se nedal vyřešit či aspoň výrazně zlepšit.

Jak začít?

w
Domluvit schůzku

Pro domluvu konkrétního termínu mě prosím kontaktujte telefonicky:
+420 777 167 526,
nebo mi na mail:
[email protected]
napište svůj telefon a já se Vám ozvu.

Neřešte, jestli mě vyrušíte během konzultace, telefon si dávám potichu a volám zpět. Tento způsob preferuji kvůli výrazné časové úspoře oproti domlouvání termínu mailem či po smskách. Děkuji.

t
Je můj problém vhodný?

Můžete přijít s jakýmkoli problémem – podstata je chuť a odhodlání ho řešit / vyřešit.

Neexistují problémy vhodné či nevhodné, ani příliš malé či příliš velké.

Jediné, co se se počítá je to, jestli vám daná situace vadí a chcete s ní něco udělat.

Jak konzultace probíhají?

Konzultace u mne probíhají formou online (čili jako videohovor přes počítač), nově používám program Zoom. Již roky ověřuji, že konzultace online je plnohodnotná a během koronakrize se to potvrdilo zcela. Dělám to takto z důvodu časové úspory, vzhledem ke své početné rodině a časové vytíženosti si nemohu dovolit nikam dojíždět.

Lidé z této formy konzultace zpočátku mívají obavu, říkají, že je přeci lepší potkávat se osobně. Já jsem tento názor dříve také zastávala, ale čím déle konzultace online provozuji, tím více mi připadá, že jde pouze o zvyk.